Cruci – fiction tour

Minulý pátek (22.2.) jsme se sestrou byly na koncertě Sodomy Gomory v Jablonci a i když je to underground hudba, tudíž není pro každého, rozhodla jsem se sepsat z této akce krátký report. Pro nás se sestrou to byl, dalo by se říct, první takový koncert, takže jsme byly hodně zvědavé jaké to bude, navíc se hrál horrorcore, který je téměř vždy doprovázen nějakou show spojenou s fanouškama a musím říct, že když jsem si prohlížela záznamy z jiných předešlých koncertů, začala jsem se i docela bát. Už při cestě do klubu jsem sestru upozorňovala, že jestli budou chtít holky na pódium, tak tam rozhodně nepůjdu, že místo mě pěkně půjde ona, no a nakonec…

Ale to předbíhám…Musím to sepsat pěkně od začátku… Na koncert jsme jely vlakem okolo desáté hodiny večer. Cesta do klubu byla zajímavá, já jsem totiž vůbec nevěděla kde se klub, ve kterém se koncert konal nacházel a sestra mě mírně s pochybama přesvědčovala, že ona ví, kam máme jít, problém byl, že ani já a ani ona jsme nevěděly kudy se do budovy klubu vchází, protože tam bylo více vchodů a východů. Naštěstí hned na začátku cesty nás potkali nějací kluci, kteří se nás ptali na cestu a tak nás všechny sestra navigovala a oni nám pak naoplátku ukázali kudy vejít.

Když jsme do klubu dorazily koncertoval první host nějaký RNZ, kterého jsme ani jedna neznala a ani nás jeho hudba nijak nezaujala, podle všeho jsme ani nebyly jediné, protože u něho před pódiem „tančili“ pouze dva lidé. Ale aspoň jsme měly čas porozhlédnout se po klubu, přičemž jsme potkaly jednoho z frontmenů Sodomy DeSada, který si nám stěžoval jakou máme v Jablonci zimu.

Naštěstí po RNZ přišel na pódium Redzed, kterého jsme sice také neznaly, ale jeho hudba se nám naopak docela dost zalíbila. Netrvalo to dlouho a stály jsme se sestrou přímo před pódiem. Musím říct, že chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na pogo, kdy jsem jen čekala kdy mi do hlavy přiletí něčí loket, ale po nějaké době jsem už na to přestala myslet.

No ale samozřejmě největší highlight večera přišel, když vystoupila samotná Sodoma Gomora. Myslím si, že kdyby vedle mě před pódiem nestál nějaký chlap s maskou Řezníka (druhý člen Sodomy) párkrát bych asi skončila shozená na zemi. Už pár minut před tímto vystoupením mi čím dál víc lidí začalo chválit mikinu, kterou jsem měla z merche jednoho z vystupujících a tato mikina se mi taky stala osudnou, když zazněla věta ,,Teď chceme nějaké holky sem k nám“. V tu chvíli mě zezadu za mikinu chytila nějaká holka a když jsem se na ní otočila začala řvát ,,Tak když máš tolik ráda Řezníka, tak běž, obětuj se“ a hned po tom na mě začalo ukazovat asi dalších pět lidí, no a jakmile si toho DeSade všiml už byl u mě a natahoval ke mě ruku. A takhle jsem se já totálně melancholický a stydlivý člověk ocitla na pódiu před asi padesáti lidmi.

Nakonec to pro mě ale nebylo zase takové utrpení, ono kdy jindy by mě Řezník obejmul, nebo mi DeSade osahával nohy (:D). Zbytek vystoupení už probíhalo v pohodě, tedy pro mě. Sestra už to měla horší, když pohledem hypnotizovala DeSada a on si pak před ní stoupl s rozkazem ,,Vyhoň mi mikrofon“ (naštěstí šlo fakt jen o mikrofon, žádný dvojsmysl :D). Škoda, že nemám zdokumentovaný ségřin zaražený pohled. Myslím ale, že můžeme být rádi, že jsme se obě vyhnuly tomu nejhoršímu a to ukazování prsou (:D).

Zhruba kolem druhé hodiny ráno koncert skončil a začala afterparty, která měla trvat do čtyř do rána. To byl pro nás ale trochu problém protože nám první vlak domů jel až v šest a venku bylo -10. Rozhodly jsme se to ale nijak neřešit, takže jsme si sedly na gaučík, na kterém sestra dokonce našla pohozenou stokorunu, a povídaly si. Za nedlouho si k nám jen tak sedl nějaký úplně neznámý kluk a začal se s námi bavit. Byl docela fajn, takže nám to ani moc nevadilo. Horší to začalo být, když nás začal přemlouvat ať s ním a s jeho bráchou jdeme do nějakého baru, který se nám podle fotek zrovna moc nezamlouval. No a tak jsme mu nakonc ke konci afterparty raději utekly na nádraží. Sranda byla, když si sestra uvědomila, že ho zná z fotek a že to byla první láska její spolužačky a taky to, že byl holohlavý a jmenoval se Koleno (:D).

Pak už na nás čekalo jen dlouhé čekání na vlak v totální zimě, naštěstí s námi na nádraží čekal i již zmiňovaný chlap s maskou a jeho dva další kamarádi, díky kterým se nám čekalo aspoň trochu líp, hlavně teda díky jejich hláškám na to jaká je zima, kterými bavili celé nádraží. Nakonec jsme se rozhodly, že pojedeme do Liberce a tam rovnou nasedneme na vlak domů, aby jsme se ohřály ve vlaku a nemusely místo hodiny čekat hodiny dvě. No a pak už jsme se kolem šesté ráno totálně zmrzlé dostaly domů a usnuly jako dvě polena.

I přes to, že jsme musely čekat v šílené zimě a že jsem musela přežít pódium jsem si ale koncert užila a rozhodně nelituju, že jsme se ho zůčastnily. Dokonce jsem byla i docela překvapená jak sympatičtí vystupující byly a jak se věnovali nám jako fanouškům, zkrátka bylo vidět, že si nás váží.