Melanie Martinez

Tento koncert byl pro mě trochu jiný než ostatní a to proto, že jsem na něho musela jít úplně sama, protože nikdo jiný z mých známých ani z rodiny tuto zpěvačku neposlouchají. Možná je trochu divné jít na koncert sama, ale já jsem už dlouho toužila vidět Melanie naživo, protože si myslím, že je úžasná zpěvačka a hlavně velmi zajímavá vizuální umělkyně, takže jsem si její vystoupení nemohla kvůli tomu, že na něho musím jít sama, nechat ujít.

Koncert se konal 3. února 2020 ve Fórum Karlín v Praze. Do Prahy jsem se vydala vlakem, což pro mě byla docela výzva. Vlakem do Prahy jsem totiž jela asi po třetí v životě a vyznat se v tom pro mě obrovském pražském nádraží pro mě byl téměř nadlidský úkol. Proto jsem byla při představě toho, že budu muset trefit na metro a pomocí něho se dostat co nejblíž k místu konání koncertu, dost nervózní. Abyste mojí nervozitu ještě lépe pochopili, musím o sobě napsat, že absolutně postrádám jakýkoli orientační smysl. Mohla bych vám tu vyprávět nekonečné množství historek o tom, jak a kde všude jsem dokázala zabloudit a ztratit se, ale o tom tento článek není. Naštěstí jsem se ale po čas mého studia na vysoké škole naučila používat navigaci v mobilu a pomocí ní trefit kam jsem potřebovala.

S pomocí navigace jsem se tedy potom, co jsem zvládla cestu metrem, dostala až ke Karlínu. Protože jsem po koncertu měla s přítelem odjet k němu domů a tam přespat, vzala jsem si sebou batoh plný věcí na přespání, se kterým by mě dovnitř určitě nepustili. Proto jsem byla s přítelem domluvená, že před začátkem koncertu přijede před Fórum a batoh si vezme k sobě.

Hned jak jsem dorazila na místo, spatřila jsem šíleně dlouhou frontu lidí čekajících na vstup. Fronta byla tak dlouhá, že se táhla kolem několika baráků. Našla jsem tedy její konec a zařadila se. K mému překvapení lidé ve frontě postupovali dost rychle, takže jsem během patnácti minut stála u vstupu. Byl tu ale problém. Přítel ještě nepřijel, takže jsem na zádech měla stále plný batoh. Musela jsem se tedy chtě nechtě u vstupu odpojit z fronty a čekat mimo. Když už mě nekonečné postávání před vchodem a sledování procházejících lidí přestalo bavit a navíc mi začínala být zima, přesunula jsem se opět na konec nově vytvořené fronty a doufala, že přítel přijede dřív, než se znovu dostanu až ke vstupu.

Opak byl bohužel pravdou a já se musela i po tom, co jsem podruhé vystála frontu odpojit. Začínala jsem být zoufalá, protože mi bylo jasné, že vevnitř už to musí být narvané lidmi, což by pro mě, jakožto ne moc vysokého člověka, mohl být problém. Nakonec jsem čekala ještě další hodinu, protože se přítel zdržel v práci a ještě byly nějaké komplikace na silnici. Co vám budu povídat, byla jsem naštvaná, bála jsem se, že z koncertu nic neuvidím, pokud ho tedy vůbec stihnu a navíc mi byla příšerná zima.

Přítel se naštěstí objevil pár minut před začátkem, takže jsem se dovnitř stihla dostat včas. Dokonce jsem si dokázala najít místo na jednom z balkónů, takže jsem sice byla dost daleko od pódia, ale viděla jsem na něho. Ten, kdo Melanie nezná, asi zas tolik nechápe, proč pro mě bylo tolik důležité vidět na pódium. Jako jasně, chtěla jsem vidět Melanie na živo, to asi pochopí každý. Hlavní důvod, ale byl, že u Melanie není důležitý jen zpěv ale také vizuál jejího vystoupení. Melanie má svůj specifický styl oblékání, podle kterého se odvíjí i její hudba. Zjednodušeně se obléká jako panenka. Tento koncert byl ale zajímavý ještě jednou věcí a to tou, že se jednalo o koncert v rámci jejího nového alba K-12, ke kterému natočila i stejnojmenný hororový film ze života z kouzelnické střední, ve kterém ztvárnila i hlavní roli. Možná vás zajímá, jak může image panenky být začleněná do hororového filmu. A právě to je na tom to nejzajímavější, protože i když je film plný pastelových barev a lidí v roztomilých kostýmech je opravdu hororový. Melanie se ve své hudební tvorbě totiž v kontrastu s lookem nevinné panenky věnuje dost kontroverzním a mnohdy ne moc pozitivním tématům. Většinou jsou její písničky a videoklipy k ním jistým způsobem vulgární a to ať už co se týká textu, tak i vizuálně a na tom je postavený i tento film. Melanie se zkrátka snaží prezentovat kontroverzní témata tak, jak jsou, bez obalu a možná záměrně i trochu přehnaným způsobem.

Teď se ale vrátím k samotnému vystoupení. Celý koncert byl vlastně, dalo by se říct, muzikál, kdy byl odehrán celý zmíněný film, akorát z něho byly vystřiženy scény bez Melaniných nových písniček. Vystoupení bylo tedy plné nejrůznějších rekvizit a tanečních vystoupení, ať už samotné Melanie tak i jejích tanečníků, z filmu. Teď už asi chápete, že u tohoto koncertu nešlo pouze o zpěv, ale hlavně o vizuální stránku, proto jsem byla moc ráda, že jsem si našla místo, ze kterého bylo alespoň trochu vidět na probíhající show, a tím pádem jsem si jí moc užila. Musím říct, že to vážně stálo za to a že mě tento koncert jen utvrdil v názoru, který jsem na Melanie měla, protože je fakt talentovaná a kreativní.

Celé vystoupení bylo zakončeno nejznámějšími písničkami z Melaniných předchozích alb, které dokázali neskutečně rozproudit atmosféru, a celý prostor s nimi ožil. Prostě finále jak má být.