Kánoe

Výlet probíhal v období 17. – 21. 8. 2020. Musím se přiznat k tomu, že jsem z tohoto výletu měla trochu strach. Jeli jsme s přítelem totiž s pro mě úplně cizími lidmi, které jsem viděla pouze jednou v životě, některý z nich jsem dokonce neviděla nikdy. Do výletu nás totiž zatáhl přítelův bratr, který s těmito svými kamarády jezdil na kánoe pravidelně, pár dní před odjezdem si ale zranil koleno a tak nakonec nemohl se svojí přítelkyní jet. Snažila jsem se ale i přes to uklidňovat tím, že to byla to léto jediná moje dovolená, takže jsme si jí s přítelem prostě museli užít. Postupně ve mě narůstaly ale i obavy ze samotné jízdy na kánoích. Naposledy jsem totiž na nich byla se střední školou a moc dobré vzpomínky na plavbu jsem neměla.

Nezbývalo mi však nic jiného než svůj strach překonat. Naše cesta začala jízdou autobusem a vlakem, který nás dopravil nedaleko kempu, ve kterém jsme měli strávit první noc, a ve kterém jsme si měli, vyzvednou naše loďky a započít naší plavbu po Berounce. Bohužel už od té doby co jsme nasedli do vlaku, pršelo a nevypadalo to na žádnou malou přeháňku. Před deštěm jsme se, ještě než jsme vyrazili do kempu, schovali v nedaleké cukrárně/pizzerii, ve které jsme se navečeřeli a pochutnali si na pivu. I přes to, že déšť stále neustával, dali jsme se na cestu. Pochodování v totálním slejváku nebylo zrovna nejpříjemnější. Za pár desítek minut jsme naštěstí celí promoklí a zmrzlí dorazili do našeho cíle. Jednu výhodu ten déšť ale měl. Přítele totiž slejvák tak popoháněl ve stavbě stanu, že jsme ho měli postavený bleskovou rychlostí a jako první. Moje nálada však byla na bodu mrazu, už po cestě mě totiž začalo bolet břicho a také jsem měla strach, abych kvůli našemu zmoknutí nedostala zánět močáku, na který trpím. I přes mojí špatnou náladu jsem se ale přítelem nechala přemluvit a šla si s ostatními na chvíli posedět u kiosku. Naštěstí už přestalo pršet. V kiosku prodávala moc milá paní, která nám dokonce před zavíračkou dala každému zadarmo koblihu. Má nálada se sice trochu zlepšila, ale i tak jsme s přítelem šli spát jako první. Musím říct, že to byla šílená noc, neboť mi byla ohromná zima.

Ráno nás čekala snídaně, skládání stanů a vyzvednutí kánoí. Bohužel počasí nám ani tento den nepřálo a tak až do večera pršelo. Dokonce nás zastihly i kroupy. V jednu chvíli to bylo tak hrozné, že jsme museli vystoupit z kánoí a schovávali jsme se pod stromem, přičemž jsme se všichni objímali, všem totiž byla ohromná zima. Nakonec jsem ale i přes nevydařené počasí naší první plavbu zvládli a dorazili do kempu Kobylka, kde na mě čekala docela vtipná věc a to najít s mým neexistujícím orientačním smyslem sprchy a zjistit jak fungují. Sice to dopadlo tak, že jsem se ještě s jednou holčinou z naší party sprchovala v pánských sprchách, protože u dámských byla šílená fronta, ale zvládla jsem to a konečně se po celém dni mrznutí ohřála pod horkou vodou. K večeři jsme si pak za odměnu s přítelem dali snad ty největší prasárničky, které měli a to smažený sýr, kuřecí křidýlka, hranolky a samozřejmě pivo.

Další den už bylo naštěstí počasí o hodně lepší a my si tak mohli konečně plně užívat plavbu. Čekaly na nás samozřejmě i nějaké ty jezy, z nichž některé jsme všichni zvládli zdárně projet a některé jsme museli vzdát a přenášet loďky po břehu. Celkově to byla dost poklidná plavba a skvělý den, obohacený i výšlapem na hrad Krašov. V pozdních odpoledních hodinách jsme dorazili do našeho prozatímního cíle kempu U Mloka. Na večer jsme se všichni složili na koupi dřeva a udělali si u stanů táborák, což bylo moc fajn.

Než jsme se nadáli, čekala nás naše poslední plavba do cílového kempu Mechov. Počasí nám stále přálo a dokonce jsme se stihli i spálit od sluníčka. I poslední den panovala dost pohodová atmosféra. Na oběd jsme se stavili v kempu po cestě, kde jsem si dala výborný Caesar salát. Pak už jsme dopluli do cíle. V našem posledním kempu jsme odevzdali lodičky a nezbývalo nám nic jiného než čekat na odvoz. S přítelem jsme si ještě pochutnali na výborném burgeru a pak už se jelo domů.

Celkově bych náš výlet shrnula jako strašně super. Vlastně jsem zjistila, že jsem se před ním vůbec ničeho nemusela bát. Dokonce jsme se s přítelem ani nikde necvakli. Můžu tedy říct, že bych tento rok jela klidně znovu.